Katka P. – Hubnutí do plavek podle východu i západu

Už delší dobu jsem vnímala nespokojenost se svým tělem, tedy spíše, se svým nakládáním se svým tělem. Stále jsem si opakovala, že se sebou něco chci dělat, stále se mi ale zdálo, že „teď není ten správný moment“, že „se to z nějakého důvodu nehodí“, že „právě nemám dost sil omezit se“. Podotýkám, že i když mi není moc přes čtyřicet a cítím se být zdravá, mám určité chronické neduhy: několik autoimunitních onemocnění (nikoli jen alergií), která o sobě občas dají vědět, někdy i důrazně, a já se i proto bála s hubnutím začít, abych si neublížila. Kila přibývala pomalinku, postupně, až najednou přišla chvíle, kdy mě začaly bolet klouby a celkově jsem byla příliš unavená a bez energie, a mně došlo, že další odklad už není možný. Nespokojenost přerostla ve vědomí, že změna je nutná. Jak už to bývá, tehdy se ke mě shodou okolností dostala informace o kurzu paní doktorky Uríkové. A já se rozhodla, že i když to je „víc než nevhodné“ a ani teď „nemám dost času na to věnovat se svému tělu a duši“, půjdu do toho. S výkyvy váhy se potýkám od dospívání, mám za sebou i pár let s mentální anorexií, tak jsem do kurzu nastupovala s řadou obav (včetně toho, že neuhlídám míru a znovu spustím anorektický kolotoč). Hubnutí ale bylo nastaveno úplně jinak než v jakékoli minulé dietě. Nikdo neřídil přímo to, co mám jíst, nebyla jsem ani v zajetí vážení, paní doktorka jen vedla a usměrňovala mé vlastní rozhodování. Já jsem sama postupně procházela tématy týdnů, vnímala, co je pro mě dobré, a co nikoli, hlídala si pravidelnost, a především, vůbec jsem nehladověla. Stačilo změnit skladbu jídel, velikost zůstala stejná, respektive, v denním souhrnu jsem toho nepochybně snědla víc než kdykoli předtím. Jenže jsem jedla vhodné potraviny ve vhodnou chvíli. To, že váha ubývá, jsem poznala podle šatníku asi po dvou měsících. Byla jsem spokojená, začala jsem lépe jíst, neměla žádné chutě na sladké, cítila se klidněji a nabitá energií. To jsem považovala za vítězství. Další zjištění už byl jen příjemný bonus. Když mě lékař postavil po dalších měsících na váhu, byli jsme překvapeni oba, měla jsem dole 12 kilogramů. Bez úzkostí, v klidném toku dní, skoro by se dalo říct, mimoděk. Občas už „zhřeším“, ale snažím se pravidla vyvážené stravy dodržovat dál a řekla bych, že i s odstupem půl roku, a navzdory vánočnímu hodování, zůstala jsem na tom stejně jako bezprostředně po kurzu. Děkuji!!!